Chloubou každého města jsou jeho slavní rodáci a občané, kteří svou prací a úsilím dosáhli věhlasu, jejichž tvůrčí povaha směřovala dál a výš než je dáno průměrným. Uvádíme-li na této stránce pouze dva z nich, je to proto, že oba svým životním dílem přesáhli nejen hranice města, ale i hranice našeho státu.
Pavel Krbálek - akademický sochař
Narozen 2.4.1928 v Miroslavi
První období mistrovy tvorby spadá do druhé poloviny padesátých let a vychází především z kovářského zpracování kujného železa. Základy řemesla získal v prostředí otcovy dílny v Miroslavi u mistrů Rudolfa Dvořáka a Rudolfa Svobody, kde se vyučil kovářem. Roku 1948 odešel studovat do Brna na školu uměleckých řemesel, kde se pod vedením profesora J.A. Šálka počíná formovat jeho výtvarné cítění. Kovu zůstává věrný i po přijetí na Vysokou školu umělecko průmyslovou v Praze. V ateliéru zpracování kovů profesora Bedřicha Stefana pokračoval v rozvíjení výtvarných představ v materiálu jemu nejbližším – železe. V kontaktu s dalšími mistry oboru záhy realizoval své první studie zvířat. Jeho celoživotním motivem se však staly figurální kompozice, jak naznačila jeho klauzurní práce Vítěz a závěrečné práce na UMPRUM z roku 1958 Dívka a Studie mužského aktu. Tato díla znamenala návrat k abstraktnímu pojetí v kované plastice u nás. V roce 1961 vystavil své práce na mezinárodní přehlídce uměleckého kovářství v Lindau u Bodamského jezera, kde zastupoval Československo jako jediný účastník. Mezi jeho dvanácti plastikami patřila k nejvýznamnějším pracím Ležící. Tuto přehlídkou započala výraznější prezentace české plastiky na mezinárodním fóru. Bohatá tvůrčí léta provázela i vzrůst jeho společenské aktivity. Roku 1964 se Pavel Krbálek stal předsedou sekce Kov a šperk při SČVU, roku 1967 se podílel na přípravě výstavy EXPO 67 v Montrealu. Dále pořádal I. sympozium šperku v Jablonci nad Nisou v roce 1968, kde se představil jako tvůrce kovaného šperku. Koncem šedesátých let vytváří v roli hostujícího docenta na uměleckoprůmyslových školách v Curychu a Lucernu malá, ale výtvarně velmi působivá díla ze stříhaného plechu. Pro Pavla Krbálka je však nejcharakterističtější realizace velkých plastik, které můžeme najít v Lucernu, v Ivry, v Muggensturmu a Rastattu. Za bronzovou sochu Mrznoucí srdce získal roku 1990 v Japonsku Rodinovu cenu a rok poté následuje tamtéž cena H. Moora za železnou plastiku Niké. Vyvrcholením této etapy se pak stávají stříbrné a zlaté kované plastiky velkých rozměrů. Bytostnou povahou je Pavel Krbálek především kovář, s hluboce prožitou zkušeností styku s materiálem. Na počátku jeho tvorby stálo železo, na kterém se učil poznávat vlastnosti kovu při jeho zpracování v ohni a na kovadlině v rodné kovárně, ze které v letech 1990 – 93 vytvořil své nové pracoviště. V malém sále Kulturního domu v Miroslavi byla v roce 2001 otevřena stálá expozice jeho děl. Monumentální socha Radost, která byla v červnu téhož roku odhalena v parku u kulturního domu je darem mistra Krbálka rodnému městu.
Na Nádražní ulici v sousedství hlavní silnice leží starý židovský hřbitov. Za uplynulá desetiletí byl značně zanedbaný. Vypadal jako skládka odpadků zarostlá náletovými dřevinami. Místo posledního odpočinku mnoha generací miroslavských Židů bylo postupně brigádami zahraničních studentů a s pomocí města vyčištěno. Na jaře roku 1999 se dostavil na radnici potomek jednoho z pochovaných židovských obyvatel Miroslavi, pan Deutsch z Vídně, který poskytl finance na postavení 220 povalených náhrobků. Při letních záchranných pracích byl pod silnou vrstvou hlíny nalezen neporušený náhrobek nejslavnějšího židovského občana Miroslavi – Raphaela Königa. Z textu na náhrobku, který se jako jediný dochoval i s podobiznou lze i dnes vyčíst, že pan König byl váženým občanem známým i za hranicemi města. Nalezení jeho náhrobku bylo pro město velkou událostí. (Informace o možnosti prohlídky židovského hřbitova poskytuje Městské kulturní informační centrum.)
Raphael König
Narozen r. 1808 ve Znojmě (tehdy Edelspitz), zemřel r. 1894 v Miroslavi.
V letech 1812 – 1817 navštěvoval židovskou triviální školu v Miroslavi, kromě toho měl i svého soukromého učitele. Poté se ve Znojmě vyučil řemeslu a stal se zámečnickým tovaryšem. Na tomto místě je třeba připomenout, že v tehdejší době směli Židé žít pouze v ghetu, úzce ohraničeném prostoru, který byl označen hraničními kameny a ohrazen řetězy. Platil dosud pro Židy velmi nepříznivý guberniální patent císaře Karla VI. ze dne 24. 10. 1726, podle kterého museli bydlet Židé přísně odděleni od křesťanského obyvatelstva. Obsahoval ještě mnohá další diskriminační nařízení. Za panování císaře Josefa II. se postavení Židů po stránce sociální sice zlepšilo, ale tento panovník měl zase největší podíl na poněmčení českých Židů. Na základě tolerančního patentu z roku 1771 byli Židé nuceni přijmout německá příjmení. (Otec rodu Salamon – 1753 – 1820 přijal ke svému vlastnímu jménu německé příjmení König). Dále museli Židé vést své obchodní knihy v německé řeči a němčina byla určena jako jediná jednací řeč ve styku s císařskými úředníky. Germanizaci Židů posloužil ještě více systemální patent z roku 1797 císaře Františka I. Velmi zjednodušeně řečeno šlo o vyučování dětí v židovských školách v německém jazyce. Tyto výnosy způsobily nejen to, že Židé byli poněmčeni, ale i to, že se postupem let sami stali v miroslavském národnostně smíšeném prostředí nositeli germanizačních snah. Po vyučení se Raphael König vydal do Vídně a to nejen proto, aby poznal svět, ale především toužil získat ve svém oboru mnohostrannější praxi. Ve Vídni také složil mistrovské zkoušky. Tato okolnost je velmi významná, protože titulu „Mistr zámečnický“ se Raphaelu Königovi dostalo jako vůbec prvnímu Židu na Moravě a v celé Rakouské říši. V roce 1830 se vrátil do Miroslavi, kde mu rodiče zajistili bydlení a malou dílnu, aby se mohl osamostatnit. Jeho usilování však spělo k vyššímu cíli. Bylo třeba prolomit bariéry, které diskriminovaly Židy jako řemeslníky a občany. po náročných a zdlouhavých vyjednáváních mu bylo císařem Ferdinandem jako prvnímu Židu povoleno bydlet mimo gheto a vykonávat zde svoji živnost. Zabýval se zámečnickou výrobou a také si otevřel železářský obchod. Později obchodní aktivity rozšířil do Rakouska, do města Retzu. Jeho intelektuální a pracovní nasazení se však neomezovalo jen na vlastní podnikání. Svých diplomatických schopností využil při vyjednávání s císařskými úředníky ve prospěch Židovské obce. Po dlouhých průtazích si miroslavští Židé vybojovali povolení k vystavění vlastního chrámu – templu. Synagoga byla slavnostně otevřena a pod vedením Raphaela Königa 5. 7. 1845 za přítomnosti světské vrchnosti i křesťanských duchovních vysvěcena. Poté se pan König rozhodl postavit vlastní dům a to mimo gheto, což opět nebylo jednoduchou záležitostí. stavba domu byla ukončena roku 1850. V období kolem roku 1851 se velmi zasloužil o zkvalitnění výuky dětí v židovské škole obsazením školy dobrým učitelem a zlepšením celkového vybavení školy. Do roku 1867 tvořila Židovská ulice jen náboženskou obec, od tohoto roku se stala i samostatnou politickou obcí s vlastním starostou. V roce 1870 se Raphael König stal starostou této obce židovské a ve svém úřadě si opět počínal velmi dobře a obratně. Byl oblíben nejen mezi Židy, ale i úspěšně rozvíjel spolupráci se všemi miroslavskými občany. Činnost p. Königa ve prospěch židovské menšiny, ale i celého městečka je příkladná. Dnes si jen těžko dokážeme představit, s jakými překážkami se musel potýkat a s jakou trpělivostí, houževnatostí a současně taktem musel překonávat předpojatost lidí a vžité předsudky. Jak těžce se dobíral práv přes císařské patenty. Památkou na jeho celoživotní dílo je kulturní dům, který byl v roce 1957 vybudován přestavbou zchátralé a válkou poničené synagogy, dům na ul. Radniční č.2 a reliéf, který nechal původně zhotovit na tento dům. Dnes je umístěn na nádvoří miroslavského zámku. Představuje výjev, při němž otec říká synovi přibližně toto: „Budeš-li dobře a usilovně pracovat, můžeš si vybudovat dům a dopřát si rodinu.“ (Kopie reliéfu zhotovená bratry Pátými ze Znojma je umístěna na administrativní budově firmy Petra Königa v Retzu). Pan Raphael König je pohřben na miroslavském židovském hřbitově pod náhrobkem, o kterém byla zmínka v úvodním slovu k životu a dílu tohoto významného miroslavského občana.
