Bohoslužby se od nepaměti konaly v jednoduché modlitebně, nazývali ji též rabínská
kaple. Byla využívána i při rodinných slavnostech a sloužila také jako škola. Hebrejsky ji
nazývali Beth ha-Midrasch, dům Boží. Veškeré náklady na provoz byly hrazeny
ze společných sbírek a darů domácích i hostí.
V roce 1827 byla vybudována nová modlitebna, která ve své době byla největší stavbou
obce. Uvnitř byla jak škola, tak obecní úřad, lázeň a také služební byty. Do prvního patra byla
přemístěna také rabínská kaple, říkalo se jí malá modlitebna.
V pozdějších letech došlo k vybudování velké synagogy, která sloužila svému účelu až
do roku 1938, tj. do chvíle, kdy byla Miroslav připojena k německé Říši a Židé museli
z města odejít. Budování velké synagogy bylo obtížené, docházelo také ke sporům mezi
odpůrci stavby a mezi jejími zastánci. K těm patřil Rafael König, jemuž byla svěřena
technická část projektu. Brzy nato byl Rafael König zvolen představeným obce. Stavba byla
dokončena za jeho působení v úřadě zjara roku 1845 o svátcích Pessach. Také přípravy
slavnosti vysvěcení synagogy provázela řada sporů mezi konzervativci a zastánci moderního pojetí,
ti nakonec zvítězili. Zasvěcení synangogy bylo stanoveno na 5. červen 1845 ve 3
hodiny odpoledne. Slavnostním řečníkem byl významný vídeňský kazatel a vyhlášený řečník
Isak Noe Mannheimer, jehož babička pocházela z Miroslavi. Hudbu a zpěv choru nacvičoval
sám vrchní kantor Sulzer z Vídně. Ke slavnosti otevření synagogy se sjelo množství
posluchačů z okolních židovských obcí, např. hosté z Pohořelic, Ivančic i z Mikulova a další
významné osobnosti (guberniální rada a hejtman znojemského okresu Johann Stellweg
von Carion, c. a k. okresní komisař Georg Skalda a další).
Synagoga v románském stylu byla situována doprostřed židovské ulice jako řadová
stavba. Vnitřek připomíná vídeňskou synagogu Seitenstetter Templ. Budova synagogy i její
nádherné vybavení svědčí o velkorysosti a dobrém vkusu předků.
Nad vchodem byl umístěn hebrejský nápis „Toto je brána věčnosti“, letopočet 1845
ozdobený hvězdami byl umístěn na jižní straně, kde byl hlavní vchod do synagogy, stejně
jako německý nápis: „Zbudováno v desátém roce slavné vlády jeho Jasnosti císaře Ferdinanda
I.“ a doplněno ještě hebrejským nápisem.
V roce 1894 byla do synagogy pořízena bohatě zdobená synagogální opona, která
odděluje tzv. svatou skříň (v níž jsou uchovávány svitky tóry) v čele synagogy od prostoru,
kde jsou při bohoslužbě shromážděni muži. Tato opona je uložena v Židovském muzeu
v Praze.
V roce 1897 došlo ke stavební úpravě východní stěny, která byla posunuta dopředu, tím
se získalo více prostoru pro chór, v mužské části synagogy byla na jižní a severní straně
zabudována barevná okna. Ženy byly při bohoslužbě účastny, ovšem v oddělené části, jak
tomu bylo zvykem i v jiných synagogách. V roce 1926 byla synagoga nové vymalována a
bylo zavedeno elektrické osvětlení.
V době války byla synagoga využívána pro válečné účely, prý se v ní např. sušila
cibule. Domy v židovské ulici během války zchátraly a až na několik z nich byly zcela
zničeny. Bombardování města 7. května 1945 synagogu nezničilo. Zánikem židovské obce
však zůstala opuštěna. Město Miroslav ji v roce 1951 zakoupilo a v letech 1956 – 1957
přebudovalo na kulturní dům, tomuto účelu slouží dosud.
