Zámek Miroslav r. 2020 Zámek Miroslav r. 2020 Miroslavský zámek byl podle pověsti vybudován dcerou českého vévody kněžnou Miroslavou kolem roku 912 původně jako vodní tvrz na malé skále uprostřed bažin. Její potomci údajně v Miroslavi žili až do 12. století. Páni z Miroslavi a z Myslibořic jsou doloženi od r. 1230, takže můžeme předpokládat, že ve 14. století zde měli své sídlo – výše zmíněnou tvrz. První písemná zmínka o miroslavské vodní tvrzi je však až z roku 1387, kdy byla původními majiteli Zikmundem a Hartlebem z Myslibořic předána Miroslav s tvrzí a několika vesnicemi hraběti Hanuši z Hardeggu.
O podobě tvrze ve 13. a 14. století je známo, že jejím jádrem byla velká, dnes pětipodlažní věž (15x20 m) na vrcholu skalního suku. Patrně šlo o typ kamenné obytné věže vybudované v románském stylu. Časem byla věž přestavbou upravena na mohutný gotický hrad chráněný vodním příkopem, i když se nejednalo o vodní příkop v pravém slova smyslu. Hrad nebyl obklopen vodou, ale bažinou. V druhém desetiletí 15. století patřila Miroslav a tvrz sestrám Libě a Voršile, které přijaly za manžely Bohuňka a Konráda z Ratiškovic (později z Miroslavi). Za husických válek byli majiteli Konrád z Vratišova a Alexandr Skrbený z Doloplaz, kterým panství prodal Konrád z Miroslavi. V letech 1480-1494 byl majitelem Jiřík z Miroslavi, syn Bohuňka. V roce 1494 přenechal panství Petrovi z Kralic. Po jeho smrti se rodina rozhodla majetek prodat v roce 1497 Ludmile z Miroslavi, která učinila svého manžela Markvarta z Mírova spolumajitelem. Páni Valečtí z Mírova vlastnili miroslavský zámek v letech 1497-1569 a dali mu zcela nový nádech. Byli velmi podnikaví a zasloužili se o přestavbu starého gotického hradu v pohodlný renesanční zámek. Do rozsáhlé přestavby se pustil především Zikmund Valecký z Mírova, který panství zdědil roku 1520.
Při přestavbě byl zrušen do té doby funkční padací most. Byla přistavěna dvě rozlehlá křídla, z nichž stavebně vyniká zejména jižní křídlo s arkýřem na krakorcích. Renesančně sdružená okna arkýře zdobená ostěním směřují k jihu a celý arkýř je pomyslnou „korunou“ špice zámku, kterou vytváří půdorys jižního křídla. O tom, že byl arkýř pokládán za vyvrcholení vnější podoby zámku svědčí i skutečnost, že nese na čelném místě do kamene tesaný erb pánů Valeckých z Mírova (lovecký oštěp, který nesou dvě okřídlené hlavičky andělů) a nápis Zikmund Valecký z Mírova.
Velmi cenná a zajímavá je sklípková klenba, kterou nazýváme také hráňovou či diamantovou. Nachází se v prostorách bývalé soudní síně, kde panská feudální spravedlnost vynášela své rozsudky až do roku 1851. Další zajímavou vnitřní lokalitou zámku je níže položené malé nádvoří. Odtud jsou vchody do žalářníkova bytu a sklepních místností, které byly bezesporu využívány i jako vězení. Unikátní pískovcový saský sedátkový portál na prvním nádvoří zámku je oříškem i pro odborníky. Jsou různé verze pro určení stáří portálu, ale také rozdílná vysvětlení, co vlastně portál znázorňuje. Kamenné ostění nese dva znaky pánů Valeckých z Mírova lemující osekané nebo odřezané větve, neklasicky prorůstající římsou a jsou nad ní zahnuty do stěny. Ve spodní části jsou lví hlavy ležící na předních tlapách podporující sedátka. Po obou stranách následují niky (předurčeny pro sochařskou výzdobu). V čele oblouku jsou nádoby ve tvaru polokoule obrůstající větvovím, v nichž stojí dvě mužské nahé figury táhnoucí lano provlečené oky. Znalkyně evropské sklípkové klenby a s ní souvisejících saských sedátkových portálů Milada Radová-Štiková, skladbu charakterizuje jako sedátko na konzole po obou stranách, nika ukončená ochranným baldachýnem v ostění portálu. Tato forma portálu se odvíjí z pozdně gotického portálu míšeňského probošství z roku 1497. Podle svých zkušeností řadí Radová-Štiková portál do třicátých let 16. století. Další odborníci se přiklání k názoru, že se muži spouští v koši do dolů, ale v Miroslavi žádný důl nebyl. Jiní se domnívají, že se jedná o odkaz na mechaniku padacího mostu. V tomto případě autoři vymezují portál na roky 1512-1547. Zdařilou restaurátorskou práci portálu z roku 2008 má na svědomí akademický sochař Petr Roztočil.
Zikmundovým nástupcem byl Jiřík Valecký, jehož smrtí v roce 1589 rod Valeckých z Mírova vymřel. Pánem na Miroslavi byl do roku 1569, kdy celé panství získal jistý Václav Hodický z Hodic. Rod Hodických měl zámek v držení až do počátku třicetileté války. Posledním držitelem z této šlechtické rodiny byl Hynek Hodický, který jako nekatolík vystoupil proti císaři Ferdinandovi II., a proto mu byl po bitvě na Bílé hoře jeho majetek zabaven. Od roku 1692 bylo miroslavské panství majetkem louckého kláštera ve Znojmě. Když byly císařem Josefem II. kláštery zrušeny, připadl loucký majetek v Miroslavi roku 1784 náboženskému fondu.
Další stavební úpravy probíhaly v 60. letech 17. století, avšak celkový ráz sídla výrazně neovlivnily. Změny se dotkly zejména vstupního nádvoří. Vchod do centrální budovy vede vysokým barokním portálem a schodiště je osvětleno kulatým oknem. Klenbu prostorné chodby zvýrazňuje štuková výzdoba, která se uplatnila i ve výzdobě dalších místností. Barokní přestavba byla zřejmě završena roku 1761 (tento letopočet je vyryt nad slepým oknem vysoko na stěně vstupního nádvoří).
K poslední velmi výrazné změně ve vzhledu zámku došlo v 1. pol. 18. století po požáru, který poškodil nejstarší střední budovu, do té doby završenou cimbuřím. Poté byla na této budově vztyčena vazba z borových kmenů a došlo k jejímu zastřešení mansardovou střechou tak, jak ji známe dnes.
Roku 1824 koupil panství MUDr. Josef šlechtic Hopfen. Po jeho smrti v roce 1846 vše zdědil jeho adoptivní vnuk František Xaver z Hopfenů. Ten byl nejen velmi významný finančník ale i politik. Zasedal v moravském zemském sněmu, později byl dokonce delegován do Říšské rady. Roku 1864 byl jmenován ředitelem banky a od roku 1874 zastával úřad prezidenta císařskokrálovské jižní dráhy.
Koncem 19. století celý miroslavský majetek koupila cukrovarnická rodina Stummerů, majitelem se stal August svobodný pán Stummer z Tavarnoku. Zámek v roce 1911 zdědila jeho dcera Amalie Crescentie Hardt-Stummer z Tavarnoku. Poslední majitelkou zámku byla baronka Bettyna von Langenhan, která zámek vlastnila až do konce 2. sv. války. Zámek přečkal válečná léta celkem bez úhony. Zničena byla skla u zhruba poloviny oken a zároveň bylo poškozeno asi 50 metrů krychlových krytiny.
Dne 5. října 1948 byl zámek spolu se zahradou přidělen obci Miroslav. Celkem v té době areál zahrnoval 2,5910 ha. V roce 1951 se v přízemí zámku nacházela ubytovna vězeňsky trestaných žen. Tyto ženy byly využívány jako pracovní síla pro místní konzervárnu, která si tuto část zámku pronajala. V roce 1954 byl zámek přidělen Strojírnám potravinářského průmyslu Olomouc, aby sloužil jako domov učňů. V té době nájemce zahájil různé stavební úpravy, o nichž nebyli informování památkáři a ani odbor kultury Krajského národního výboru v Brně. Při přestavbách a úpravách zámku, které objekt upravovaly pro tehdejší využití, docházelo k nenávratným škodám. V průběhu roku 1973 bylo v bezprostřední blízkosti zámku vybudováno letní kino. Při jeho výstavbě došlo k likvidaci velké části parku, včetně starých okrasných stromů a keřů. I přes dílčí opravy se stavebně-technický stav zámku neustále zhoršoval. V roce 1990 byla opravena mansardová střecha nad věžovou částí zámku, kde bylo jako krytiny použito tzv. bonského šindele.
Po roce 1990 se ze zámku odstěhovalo Střední odborné učiliště zemědělské a k dalším pracím již nedošlo. Objekt byl až do zahájení rekonstrukce v roce 2014 prázdný a bez využití.
V roce 2004 byla v místě bývalého hradebního příkopu v bezprostřední blízkosti zámku umístěna novodobá figurální plastika ženy v životní velikosti z umělého kamene, jejímž autorem byl akademický sochař Pavel Krbálek.
V roce 2009 proběhla oprava sochy sv. Jana Nepomuckého stojící v zámeckém parku. V témže roce byla opravena další část střechy. V obnově střechy bylo pokračováno v roce 2012, byla započata oprava části jihovýchodního křídla. Rekonstrukce jihovýchodního a jihozápadního křídla včetně souvisejících částí obytné věže byla zahájena v roce 2014. Zámek byl slavnostně otevřen 18. července 2015. Bohužel se v něm až na obrazy ze 17. a 19. století vůbec nic nezachovalo.
Nyní je zpřístupněn veřejnosti. Hlavní náplní zámku jsou zejména výstavy a různé společenské akce. Prostory zámku je možno procházet v rámci komentované prohlídky.
Více informací o prohlídkách, akcích a vstupném naleznete ZDE!
