Dnes si připomínáme Den vítězství nad nacismem, 8. květen je ale také vzpomínkovým dnem obětí druhé světové války. V Miroslavi jsme stejně jako ve zbytku republiky položili k hrobům věnce jako připomínku, že nezapomínáme.
"Nezapomínáme" je heslo, které dnes použije téměř každý, my bychom Vám zde dnes ale chtěli přiblížit, na co to vlastně nemáme zapomínat a to úryvkem z knihy Miroslav - Město odhalených tajemství. Najděte si chvíli a přečtěte si o událostech, které se v Miroslavi odehráli před i po tomto, dnes již svátečním, dni.
....V době těžkých bojů probíhajících při osvobozování města Brna už Miroslav spadala do operačního prostoru 218. bombardovací letecké divize. V noci na 25. 4., 30. 4 a 5. 5. 1945, nad městem provedly průzkumné přelety. Osudný okamžik městečka ovšem nadešel až dne 7. 5. 1945. Snad někdy po páté hodině ranní nad Miroslaví přelétl Boston npor. Kuzmenka od 453. bombardovacího leteckého pluku, 218. BAD, monitorující meteorologické podmínky a viditelnost nad prostorem vybraných cílů. Před zahájením samotné ofenzívy zde měl být eliminován potencionální odpor nepřítele zničujícím kobercovým náletem. Z deníku bojové aktivity 218. BAD bohužel není patrné, jaké údaje měl bombardovací pluk k dispozici o rozmístění německé obrany před zahájením sovětské ofenzívy. Jiné zprávy ovšem zmiňují, že v noci na 7. 5. 1945 opustila část motorizovaných a pěších jednotek nepřítele krytí městské zástavby a rozptýlila se do perimetru v okolí Miroslavi a Suchohrdel. Ve městě patrně zůstala nějaká ženijní jednotka wehrmachtu – podle identifikačních známek snad 2. výcviková rota, 28. stavebního ženijního výcvikového praporu. Zničení ženijní jednotky sice zmiňují deníkové záznamy poručíka Bodeho, ale identifikace jednotky je v tomto případě značně nejistá. První vlna 26 bombardérů začala na město útočit zhruba v čase 6:20-6:24. Druhá vlna 24 bombardérů útočila v čase 10:00–10:01, třetí vlna 18 letadel pak město bombardovala v odpoledních hodinách. V průběhu dne však na město útočilo také bitevní letectvo. Letadla ostřelovala libovolné cíle ze svých palubních zbraní a také shazovala bomby menších ráží. Místní pamětníci tedy nakonec zmiňovali kolem 13až 20 náletů během jediného
dne. Rudá armáda soustředila do prostoru plánovaného prolomení německé obrany na řece Dyji nevídané množství bojové techniky, podporované útokem letectva a masivní dělostřeleckou přípravou. Z hlediska její vojenské strategie bylo nasazení takové síly vynuceno především situací na zdejším úseku fronty, kde zarputilá obrana nepřítele stále neumožňovala rozvinutí rychlého průlomu směrem na Prahu. Během těžkých bojů na konci měsíce dubna 1945 utrpěly jednotky 7. gardové armády velké ztráty jak v živé síle, tak vlastní bojové technice. Odpor německých jednotek se poléhal už jen na kvalitativní převahu své techniky, tedy zejména obávané těžké tanky Pz.Kpfw VIB Königstiger, se kterou zadržovaly postup mnohonásobné sovětské přesily.
Do večera dne 7. 5. 1945 se Rudé armádě podařilo prolomit německou obranu do hloubky asi 12 km a posunout linii fronty za obce Drnholec, Vlasatice a Pohořelice. Tankový sbor „Feldherrenhalle“ (PzK FHH) byl donucen ustoupit směrem ke Znojmu a následujícího rána už zahájil rychlý ústup směrem na demarkační linii, aby neskončil v sovětském zajetí.
Večer na 8. 5. 1945 opustila německá armáda i Miroslav. Na místě přitom zanechala asi kolem 50 padlých příslušníků wehrmachtu. Většina z nich byla usmrcena při bombardování města, nebo padla před několika dny během bojů na frontě. Některá těla obětí náletů byla pak provizorně pohřbena do kráterů po bombách podél silnice na Hostěradice (Hosterlitz). V roce 1959 byl pak sestaven, na základě žádosti od Lidového spolku pečujícího o německé válečné hroby, jmenný seznam 10 identifikovaných příslušníků wehrmachtu, kteří zde zahynuli.
Bombardování mělo tragické následky především pro civilní obyvatelstvo města. Zahynulo snad kolem 50-80 osob, ale přesný počet obětí šlo velmi těžko ověřit, pokud se mezi nimi nacházeli také cizinci z řad uprchlíků, nebo neidentifikovatelná a jinak zohavená těla. Mnozí zůstali zasypáni ve sklepech svých dočasných úkrytů, které nemohly vydržet tlak z explozí bomb po přímých zásazích. S odstupem času už nebylo možné zjistit ani bližší podrobnosti o pohřbení neidentifikovaných těl do šachtového hrobu: „…poněvadž jak správce hřbitova, tak bývalý hrobař, byli dne 14. 2. 1946 s transportem Němců odsunuti a v knize zemřelých bližší záznamy nejsou.“ Sumarizace materiálních škod mohla být zpracována až v poválečném období, neboť obyvatelstvo bylo první týdny po skončení války ještě příliš traumatizováno válečnými událostmi. Oběti náletů byli se smutkem přeživších pohřbeni dne 10. 5. 1945.
Při svém ústupu německá armáda rekvírovala koně, povozy a hovězí dobytek. Komu zvířata neodebrala přímo německá armáda, přišel pak o ně během bombardování. Po příchodu Rudé armády se opakoval vesměs podobný scénář, přestože potenciál místního obyvatelstva byl už v tomto ohledu téměř vyčerpán. Když do města vstoupili první vojáci Rudé armády, byla zde ještě pořád většina německy mluvícího obyvatelstva a tomu také odpovídalo chování řadových vojáků. Bohužel došlo na rabování kořisti, kterému se mnozí snažili zabránit tím, že před příchodem fronty zakopali, nebo někde ukryli svoje cennosti. Také Rudá armáda musela pohřbít své padlé vojáky. Ve společném hrobě u zdi školy na ulici Třináctky byli dne 16. 5. 1945 pohřbeni čtyři příslušníci od 190. armádního záložního střeleckého pluku.
Bilance posledních dnů války byla v Miroslavi vskutku tragická právě z hlediska rozsahu válečných škod a počtu obětí náletů. Město bylo jistě právem považováno za nejhůře válkou postiženou sídelní destinaci z Moravskokrumlovska....
